Líbíš se mi, líbím se ti? Ovlivňuje styl přitažlivost?

Přemýšleli jste někdy nad tím, na základě čeho si vybíráte své partnery? Možná bych šla i dál a řekla: na základě čeho si je nevybíráte, neb svůj výběr můžeme do jisté míry ovlivnit, ale svou přitažlivost ne. Kolikrát se nechtěně zamilujeme do někoho, kdo o nás nestojí anebo marně odmítáme vytrvalého ctitele (či ctitelku), který se nám nezamlouvá. Některé typy lidí nás zaujmou na ulici na první pohled a tajně o nich sníme, i když nakonec skončíme s typem úplně jiným. A někteří z nás možná mají i to štěstí, že si partnery volí právě z řad těch, co se nám líbí. Znáte nějakého člověka, který si vybírá fyzicky velmi podobné partnery? Já sama už viděla nejmíň jednoho muže, který koukal po jednom a tom samém typu žen. Třeba po malých, vlasatých, v šatech (pravděpodobně romantičkách). Jak to ale všechno souvisí s oblékáním? Je náš zájem o „dobře oblečené“ (cokoli to znamená konkrétně pro vás) lidi jen povrchní záležitostí nebo za tím stojí i něco hlubšího?

Jelikož vím, že skoro všichni lidé milují příběhy a drby ze životů ostatních (někdy je fajn odvést pozornost od vlastních problémů a bolístek, nemluvě o tom, jak vždycky potěší, že i jiní lidé mají problémy a zažívají věci, které do „dokonalého života“, co se prezentuje navenek, nespadají), trochu se obětuju a přiznám, že námět na tento článek mi přinesl můj vlastní osobní život. Pokud jste si všimli, že jsem teď moc neměla na psaní (a celkově svou práci) čas, vězte, že za tím nebyly školní povinnosti – kterým se ale budu muset začít věnovat zase odteď – nýbrž spíše srdeční záležitosti. Dlouho jsem „single“ a hledání partnera je pro mě ještě větší výzvou než hledání oblečení v mém stylu v obchodech (což je, věřte mi, také strašný porod…). Jsem „divná“. Jsem docela neobvyklá. Jsem stylový typ, co na sebe něco najde jednou za pár měsíců a povahový typ, který narazí na přijatelný protějšek jednou za pět let. Většinou to pak padne na tom, že to není vzájemné. Jelikož jsem ale i tak ztratila trochu (na můj vkus až příliš) času randěním, měla jsem příležitost poznat různé muže a všímat si, jakým se líbím a jací se líbí mně. A jelikož jsem člověk, co nad sebou a věcmi hodně přemýšlí, pátrala jsem v tom všem také po nějakém vzorci. Zajímalo mě, jestli můžu nějak předem odhadnout, kdo mě bude přitahovat a s kým si budu rozumět a s kým je ztrácím čas. A jistě, nebyla bych to já, kdybych své úvahy nerozšířila i na oblast oblékání, neb jsme, co nosíme nebo co bychom měli správně nosit.

Co mi moje analýza odhalila?

Když to vezmu hodně obecně, z hlediska přitažlivosti existují dva typy lidí:

a) přitahuje je podobné

b) přitahují je protiklady

 

Nedokážu říct, který z těchto typů je běžnější. Můj osobní odhad je, že ten druhý, ale to může být ovlivněno tím, že se sama pohybuji mezi spíše nezadanými lidmi. Takoví jsou často nezadaní i proto, že touží po něčem, co nemůžou mít. Po něčem nedostupném, novém, zvláštním a zajímavém. No anebo jsou ve vztahu se svým opakem a po prvotní fázi zamilovanosti z toho šílí. Proč to dělají? Inu, možná si partnerstvím s někým jiným kompenzují věci, co na sobě nemají rádi. Připadají si zbabělí, tak obdivují přímého až agresivního partnera a chtějí být „víc jako on“. Teoreticky, myslím, že lidé, co jsou se sebou (a svým stylem) srovnaní spíše vyhledávají blízkost podobných lidí. Méně vášnivou, více klidnou, přátelskou lásku. Nakonec, všechno souvisí se vším. Lidé, kteří měli obtížné vztahy s rodiči mají obtížné vztahy v dospělosti a často jim z dětství zůstalo právě to nepřijetí sebe. Lze se pak ptát, jestli chtějí odlišného partnera proto, že sami chtějí být někým jiným nebo proto, že láska (jejíž předobrazem byli rodiče) jim nepřipadá opravdová, pokud není složitá, frustrující a nemusí překonat řadu překážek. Dost už ale psychologicko-filosofických úvah… vraťme se k typům výše a k tomu, jak to celé souvisí s oblékáním.

Podobně jako u přitažlivosti i v oblékání lze rozlišit dva typy – autentické a ty, co si na něco hrají (z jakéhokoli důvodu). Teoreticky (je to jen moje myšlenka, neověřená hypotéza, klidně jí nevěřte) by měli být autentičtí lidé přitahování k lidem podobného životního stylu, povahy a ano, také stylu oblékání. Ti ostatní pak mohou zažívat obojí. Někteří mohou toužit po partnerovi zcela odlišném, někteří mohou toužit po někom v jejich stylu, akorát svůj styl neznají a neví, že jsou vlastně podobní svým objektům zájmu. A neříkám, jistě existují autentičtí lidé, co milují jiné a odlišné autentické lidi, navzájem respektují své odlišnosti a klape jim to prostě skvěle. Jen si dokážu představit, že pokud někdo má rád, jaký sám je, bude mít i rád lidi, kteří jsou mu podobní. A pokud se někdo rád nemá, bude pro něj těžké se oblékat autenticky. To už jsem jistě mnohokrát zmínila.

Pokud se vám líbí určitý typ lidí, může to o vás vypovídat hodně. Možná i to, kdo jste vy sami. To je něco, co by klidně mohl dokazovat ten můj příklad ze života. Patřím mezi ty, kterým se líbí určitý typ mužů. Možná, že líbí není úplně to pravé slovo. Líbí se mi i jiné typy mužů, ale když jsem se nad tím nedávno hlouběji zamyslela, došlo mi, že se mi klidně může někdo líbit a považuji ho za hezkého, ale nikdy se to nezmění ve skutečnou přitažlivost. Myslím tu přitažlivost, kdy se na někoho díváte a říkáte si, jak je skvělý právě takový, jaký je, jak vás fascinují všechny jeho drobné zvláštnosti, nejen hezké oči nebo tělo, ale způsob, jakým má zastrčené vlasy za ušima nebo jak se hýbe nebo jak na vás povytáhne obočí, když něco řeknete. Taková ta přitažlivost, co už je na půl cesty k lásce, kdy se vám z někoho třesou kolena jen proto, že je to ON. K takové přitažlivosti (alespoň nám ženám) hezká tvářička nestačí. Potřebujeme víc. Osobnost. Určité kvality. Možná znáte ty své a víte, že se vždy zamilujete výhradně do chlapa sečtělého a inteligentního nebo do zábavného sportovce nebo do přísného elegána. Archetyp ideálního muže je pro každou ženu zcela jiný.

Jenomže jak je možné, že se do toho svého sportovce, intelektuála nebo elegána zamilujete (nebo po něm alespoň toužebně koukáte :-)) ještě předtím, než zjistíte, že opravdu má takovou osobnost? Někdy to nepoznáte hned a začne se vám líbit až později. A někdy hned vidíte, že je na něm něco – vzhled, držení těla, pohyby, gesta – co vám podvědomě dává najevo, s kým máte tu čest. Někdy prostě „víte“, že tenhle chlap patří do obleku nebo tamten do lněné košile. Možná to nevíte o každém, ale na ten „svůj“ typ máte čuch. Stalo se vám tohle někdy? 🙂

Můj typ je dle všeho muž fantasy/historický. Je úplně jedno, jestli se dostanu na kostýmovou akci, kde mají dobové oblečení všichni nebo ho potkám na ulici a má na sobě džíny a košili. Prostě se na něj podívám a vím. Tohle je ten chlápek, co je myšlenkama někde v jiném světě, co jakoby sem taky nepatřil, co vypadá jako rytíř nebo čaroděj a je úplně jedno, že na to nemá oblečení a možná sám žádný zájem o fantasy neprojevuje. Vyzařuje to z něj úplně samo. Způsob chůze, gest, trochu delší vlasy, které tyhle typy obvykle samy od sebe nosí (a sluší jim, protože s nimi vypadají jako z románu a bez nich tak trochu nepatřičně), hrdé nesení těla, jako by říkali: já se narodil pro jinou dobu. Přičemž si to podle mě vůbec neuvědomují 🙂 Ne každý milovník fantasy je tenhle typ. Většina není. Možná tenhle „můj typ“ ani není čistě fantasy, možná je to nějaký podtyp s esencí temnoty, něčím tajemným a neuchopitelným, ale buďte si jisti, že když ho vidím, srdce mi tluče rychleji. Potkávám je málo, jsou podobně vzácní jako já (víla). Ale když se podívám do sebe a na svoji pravdu vím, že chci zestárnout s někým takovým, ne s hezkým elegantním mládencem, který se mi možná líbí, ale nedokáže ve mně probudit nic hlubšího. Používám příklad ze svého života a svého pohledu na věc, ale možná zažíváte něco podobného. Možná také máte svůj „osudový typ muže (nebo ženy)“. A možná také kopíruje vaše styly nebo alespoň některý z nich. Možná je to taková světská verze spřízněné duše.

Zkuste se nad tím zamyslet. Běhají za vámi neustále takové typy mužů, které se k vám vůbec nehodí? A dáváte navenek ten správný dojem? Nemůže to být tak, že se snažíte být dokonalou dámou v lodičkách a zapůsobit na ty dokonalé gentlemany v obleku, zatímco vaše nohy a osobnost -tajně toužící po svobodě- trpí? Obdivně koukáte na určitý typ mužů či žen a nemůžete se přimět k tomu je oslovit, protože myslíte, že „ti pro vás nejsou“… a přitom možná jen nevíte, že jste jako oni? Obdivujete u ostatních to, co nemáte – anebo to máte taky, jen to nevíte? Znáte svůj styl – a líbí se vám u opačného pohlaví styly podobné nebo úplně jiné? Jaké jsou vaše preference? A víte proč?

Lidé v podobném stylu mají často i podobný náhled na svět, podobné hodnoty, priority, touhy a potřeby. Jistě, každý člověk je unikát, ale přecejen – dokážete si představit zatvrzelého minimalistu, jak spokojeně žije s děvčetem, které sleduje nejnovější trendy a musí mít pořád nějaké nové věci? Uhlazeného, striktního pána ženatého s volnomyšlenkářskou bohémkou? Není nejlepší, když jsou ti bohémové spolu, jezdí po světě a sdílí stejný životní styl? Styl oblékání lidí, kteří vás přitahují, vám může napovědět mnohé o tom, po čem toužíte (po jakém typu člověka, nejen vzhledově, ale i povahově), jací jste sami, co vám vyhovuje a co ne. Nakonec, milovat někoho, kdo je nám podobný, je možná to nejlepší, co můžeme udělat. Nejen, že se snáze shodneme na tom, jak bude vypadat nás společný život a co je v životě opravdu důležité… ale také se skrze druhého naučíme více milovat a oceňovat sebe. A to se hodí vždycky 🙂

 

Nový příspěvek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.